Lidstvo ani netuší kolik technologií je pod zámkem a jaký potenciál skrývají. Snaha o předání levného zdroje energie lidem se díky byznysu mocných stále nezdá možná.
Představte si svět, kde se energie nečerpá z uhlí, plynu nebo pozemních solárních panelů, ale přichází přímo z vesmíru – a to pomocí infračervených laserů. Tento sci-fi scénář se rychle přibližuje realitě díky vizionářskému projektu společnosti Aetherflux.
Zakladatel a generální ředitel Aetherfluxu, Bhatt, přichází s revolučním návrhem, který může změnit pravidla hry v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Namísto dosavadních plánů na umístění obřích solárních družic na geostacionární dráze ve výšce 36 000 kilometrů chce Bhatt využít konstelaci menších a levnějších satelitů na nízké oběžné dráze – pouhých 500 kilometrů nad Zemí.
Tento modulární design umožňuje snadnější a rychlejší iteraci i údržbu. A co je nejodvážnější? Přenos energie na Zemi nebude probíhat pomocí mikrovln, ale prostřednictvím vysoce přesných infračervených laserů, které dokážou energii doručit téměř kamkoli na planetě.
Sen versus realita
Bhattův plán není bez kontroverzí. Evropská kosmická agentura upozorňuje na obrovské počáteční náklady, které mohou projekt ohrozit už ve fázi vývoje. K dnešnímu dni se podařilo zajistit přibližně 10 milionů dolarů, což je jen zlomek toho, co bude potřeba.
Další obavy se týkají dopadu na životní prostředí. Kritici varují, že použití výkonných laserů by mohlo způsobit značné světelné znečištění a ovlivnit zemskou atmosféru. Je tedy třeba důkladně zvážit, zda potenciální přínos pro energetickou soběstačnost převažuje nad možnými riziky.
Jedna třetina energie pro celou EU
Podle odhadů má projekt potenciál pokrýt až třetinu energetických potřeb Evropské unie. Pokud se vše podaří, Aetherflux by mohl přinést revoluci v zásobování elektřinou v regionech s omezeným přístupem k energii – od odlehlých vesnic až po městské oblasti postižené výpadky.
Asimov by měl radost
Myšlenka vesmírné solární energie (SBSP) není nová. Již před desítkami let ji zpopularizoval Isaac Asimov a zkoumaly ji agentury jako NASA nebo japonská JAXA. Výhodou je, že solární panely umístěné ve vesmíru mohou zachycovat sluneční světlo nepřetržitě, bez ohledu na denní dobu nebo počasí.
Bhattův přístup ale nabízí něco nového – praktičnost. Místo gigantických a drahých systémů sází na škálovatelnost, mobilitu a inovativní přenos energie.
Na prahu nové éry
Realizace vesmírné solární elektrárny však nevyžaduje jen technický pokrok. Potřebujeme i mezinárodní dohodu, která upraví provoz a bezpečnost takových systémů, a také odvahu investorů, kteří budou ochotni podpořit projekt s vysokým rizikem, ale ještě vyšším potenciálem.
Až se jednou podíváme na noční oblohu, možná tam kromě hvězd uvidíme i záblesk laseru přenášejícího energii k Zemi – a připomeneme si, že i nejodvážnější sny vědy se mohou stát skutečností.
