V době, kdy občané Karlovarska mají o 16 tisíc nižší měsíční plat než pražští mimomísové a progresivističtí nokové si zainteresovaní komedianti udělali tradiční svátek filmu, pro který postavili filmové sály ještě komunisté. Současní političtí a filmoví vyžírkové pro festivalové zázemí neudělali za třicet čtyři lautr nic. Ale jeden rekord padl, a to je útrata za deset dní veselí.
Není herec jako herec. Často se nechávají zadarmo živit, šatit a bůh ví, co dalšího. Mnozí se s uměním setkávají náhodou, ale jsou mezi nimi i skromní a slušní lidé. Výjimka potvrzující pravidlo může hostit i některé nealkoholiky, kteří jsou skutečnými ikonami kumštu komediálního, a nejen prodejnými troskami, které po cvaknutí klapky udělají cokoliv.
Suma 150 milionů, se kterou slavný filmový festival hospodařil v minulých letech, už přestala stačit.
Zlý jazykové říkají, že pro herce neexistují hranice, jak v nekonečném fantazírování, tak v utrácení závratných částek za krátký čas. Kdyby to byly miliardy, nespíš by se našli i tací, kteří by si stěžovali, že je to stále málo. Svátek filmu po česku stále více připomíná jen neprůhledný byznys pro zainteresované. Málo kdo tuší, že umění je neměřitelné a dokonce uzavření smlouvy z veřejných peněz nejsou zapisovány do veřejného rejstříku smluv. Takové výjimky si musí zasloužit právě lidé, kteří tvoří jen vzpomínky na často zcela smyšlené příběhy.
„Okolnostmi jsme byli nuceni skočit skoro ke 180 milionům. Je to především kvůli zdražení ubytování, letenek, stavby, lidí. Všechno šlo dramaticky nahoru,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha. Podle něj totiž někteří hoteliéři ve Varech s festivalem spolupracují a nechají kapacity za rozumné ceny, jiní ale nabídnou ceny, o kterých vědí, že i za ně pokoje prodají.
Je vidět, že šéfovi komediantů se nelíbí ani tržní hospodářství. Co by to mělo být? Socialismus? Asi by bylo nejlepší kdyby pro komedianty bylo všechno zadarmo a ostatní by za to stejné platili obvyklé ceny. Konec konců pro vybrané v odpovídající kartičkou na krku je stále celodenní „stoleček prostři se“ v G. H. Pupp zcela zadarmo.
Na jiných festivalech jsou prý poměry veřejných peněz zcela odlišné a stát dává sedmdesát procent a zbytek soukromé osoby. Stát na svátek všech komediantů dává v Čechách necelou třetinu, zbytek přináší prý sponzoři. Letos se mezi ně po šestileté odmlce vrátil i ČEZ (v minulosti generální partner festivalu).
„Jsme samozřejmě velmi rádi, že se ČEZ vrátil, protože je to významná společnost,“ říká Mucha. Zatímco dříve ČEZ z pozice generálního partnera dával více než 15 milionů, letos je to méně. Pozice generálního partnera už neexistuje a pozice hlavních partnerů jsou obsazené. O tom, že peníze z ČEZ jsou opět veřejné, už festivaloví počtáři raději nemluví. Jen to, co se dá vytahají lidem z peněženek a víc je moc nezajímá.
„Některá partnerství na festivalu jsou dlouhodobá. Třeba společnost innogy je s festivalem asi 27 let. S nimi máme ústní dohodu o partnerství, ale smlouvu uzavíráme každý rok. U některých společností máme smlouvy dlouhodobější. Vždycky je příjemnější mít smlouvu, která je dlouhodobá, ale dokážeme žít i s tím, že se každý rok potvrdí, že budeme pokračovat,“ dodává pro seznam.cz ředitel Mucha.
Během festivalových radovánek, kde teče laciné víno proudem a jídlo zavánějící málem na party uzobávají jen vybraní komparzisté místních lidí s nejnižšími průměrnými mzdami v celé zemi. Ostatní buď přihlížejí na nafukující se pupky známých komediantů, nebo stále častěji odchází z města pryč, nebo jedou na dovolenou. Často se z improvizovaných pražských provozoven nedá ani opít, protože míchané nápoje jsou tak ošizené a navíc, za naprosto šílené peníze. Po ulicích se jezdí v protisměru, na dopravních značkách jsou pytle, které je zakrývají. Zákony týkající se veřejného pořádku se téměř nedodržují. Chaoz plný odpadků je každé ráno za stovky tisíc vyklízen jinak klidných lázeňských parků a špinavé ulice města jsou omývány říční vodou.
Filmová honorace se slámou v botách po té, co přejede řeku Ohře může octnout rázem v nejchudším městě široko daleko. Na ulicích se zde prodávají levné drogy, i přes sliby místních politiků z ODS, polehávají zde nemocní bezdomovci, povalují se na chodnících psí i lidské exkrementy a drobné odpadky, které nikdo pravidelně neuklízí. I takové je festivalové město jen pár metrů od červeného koberce. Ale sem už noha festivalu nedojde.
Mnozí hosté festivalu žijí stejně jako ve filmu v naprosté iluzi, protože realita je jim zapovězena „uvězněním“ v historické části města, kde kdysi fungovaly a prosperovaly rozkradené státní a městké lázně.
Zde by filmový tvůrci mohli nalézt tu pravou tvář festivalového města, ale film je často jen fikce, která je od reality vzdálena na míle a navíc české lži a pokrytectví jsou ve světě už dost známé svou hloupostí a přezíravostí.
Město Karlovy Vary je zadlužené. Jsou zde ulice, které čekají na opravu i před dvacet let a místí pamatují, že naposledy zde pracovali na chodnících komunisté. I takové je město, které se na deset dní promění na ráj všech komediantů.
Kdo by čekal, že herci něčím na město přispějí, tak by se dočkal jen potupných posměšků. Město i kraj navíc na celou frašku navoněné bídy každoročně přispívají po cca sedmi milionech korun.
Po deseti dnech se vše vrátí do hávu reality, tradiční žebroty vyžilého lázeňského města odkud mladí lidé utíkají po desítkách, protože zde nejsou ani školy, zábava a žádná práce. Do ulic se vrátí důchodci objíždějících slevy v supermarketech a hrstka těch, kteří mají práci za žebráckou mzdu.
Herce a jejich pomoc už rok opět nikdo neuvidí, zůstane po nich je závan laciných parfémů a zbytky nakašírovaných kulis, které skončí odvozem v odpadu.
Ve státním hotelu Thermal, který postavili komunisté po vyvětrání nezbyl po komediantech z MFF 2024 ani smrad.
Ve státním hotelu Thermal, který postavili komunisté po vyvětrání nezbyl po komediantech z MFF 2024 ani smrad.