Hnutí STAN a jeho předseda Vít Rakušan se i po čtyřech letech nedokážou vymanit ze stínu korupční kauzy Dozimetr. Ačkoli mnozí doufali, že skandál zůstane izolovaný na úrovni pražské komunální politiky, stále nové a nové indicie ukazují, že toxické vazby a zákulisní kontakty sahají mnohem dál. Dokonce až do nejvyšších pater státní správy.
Ministr spravedlnosti Blažek prohlásil, že soudci nechtějí Dozimetr soudit. Řada politiků nahlas upozorňuje, že STAN se jeví jako propracovaná mafiánská struktura už jen z důvodu faktu jeho zakladatelů a nitek vedoucích daleko mimo zákon.
Posledním střípkem do mozaiky je rezignace Radana Večerky, donedávna náměstka ministra zemědělství za hnutí STAN. Ve funkci vydržel pouhé tři měsíce. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) oznámil jeho konec bez uvedení důvodů. Jenže právě v těch důvodech může být klíč k pochopení, co se v zákulisí odehrává.
Podle investigace Seznam Zpráv právě Večerka domluvil schůzku mezi Vítem Rakušanem a jihočeským podnikatelem Jiřím Jeníčkem, který čelí trestnímu stíhání kvůli podezření ze zneužití covidových dotací. A nejen to – Jeníček podle všeho žádal, aby se jeho případem začala zabývat Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), což Večerka prostřednictvím Rakušana skutečně inicioval.
Rakušan vše bagatelizuje. Tvrdí, že šlo o běžnou komunikaci s občanem a že pouze přeposlal podnět GIBS. Ale právě tady se nabízí otázka: Je opravdu v pořádku, když ministr vnitra osobně jedná s trestně stíhaným podnikatelem a následně intervenuje u GIBS – byť jen „formálně“? Nejde o tichý signál, že u STANu stále funguje zákulisní lobby, ve kterém má přístup k ministrům ten, kdo má správné kontakty?
Večerka se po zveřejnění celé kauzy rychle stáhl – nejen z funkce, ale i z hnutí STAN. Což je obvyklá taktika v podobných kauzách: rychle uříznout končetinu, aby se zabránilo šíření infekce. Jenže zápach zůstává.
Ještě znepokojivější je, že právě Večerka byl dříve předsedou dozorčí rady STAN – tedy člověkem z nejvyššího vedení. Pokud se ukazuje, že zajišťoval kontakt mezi ministrem a lidmi vyšetřovanými za podvod, pak to není jen osobní selhání. Je to vizitka celého systému, který STAN roky budovalo – systému vazeb, klientelismu a neformálního vlivu.
Kauza Dozimetr tak není uzavřenou kapitolou. Jen se přesouvá z titulních stránek do tichých kanceláří a osobních schůzek, kde se „neformálně“ projednávají věci, které se nikdy neměly dostat na veřejnost.
A jestli STAN a Rakušan doufají, že se nad tím jen mávne rukou, měli by si připomenout, že důvěra se buduje roky – a ztrácí jednou špatně domluvenou schůzkou.
