Podle nedávného průzkumu Sdružení ambulantních specialistů (SAS) se více než pětina ambulantních specialistů potýká s dlouhodobými čekacími lhůtami pro nové pacienty, které se prodlužují na tři měsíce či déle. Nejkritičtější situace je v oborech dětské psychiatrie a logopedie, kde jsou pacienti nuceni čekat na léčbu déle než tři měsíce u 80 procent dotázaných. Mezi obory pro dospělé vyniká nefrologie, oblast pečující o pacienty s onemocněními ledvin, v podobných problémech.
Tento průzkum, uskutečněný mezi 1106 členy SAS, zahrnuje i logopedy působící v rámci nelékařských profesí. V Česku působí zhruba 7000 ambulantních lékařů, avšak dostupnost jejich péče je omezená vzhledem k dlouhým čekacím dobám.
Předseda SAS, Zorjan Jojko, ve svém prohlášení označil čekací lhůty delší než tři měsíce za nepřijatelné. „Pacienti nedostávají péči včas, což může vést k vážným zdravotním komplikacím,“ upozorňuje Jojko. Tento problém se vyznačuje i v oblasti alergologie, endokrinologie, oftalmologie a angiologie, kde více než třetina lékařů nabízí novým pacientům termíny za tři měsíce a déle.
Předchozí zprávy SAS nesly podobná zjištění, zejména vzhledem k problémům v dětské psychiatrii a oftalmologii, kde je těžké přijímat nové pacienty. Podle minulého průzkumu byli noví pacienti nejdéle čekajícími ve frontě u rehabilitačních lékařů (17 týdnů) a logopedů (16 týdnů). Situace byla nejhorší v Karlovarském kraji, na Vysočině a v Ústeckém kraji.
Koordinátorka průzkumu, alergoložka Marie Duřpektová, upozorňuje na širší dopady dlouhých čekacích lhůt, které ovlivňují efektivitu zdravotního systému. „Pokud by byla péče dostupná včas, mohlo by se předejít řadě komplikací i hospitalizacím,“ dodává Duřpektová.
SAS vyzdvihuje skutečnost, že 43 procent ambulantních specialistů je v důchodovém věku, což přispívá k problémům s kapacitou. Řešením by podle sdružení mohla být vyšší motivace mladých lékařů k vstupu do ambulantní praxe a posílení dostupnosti péče v regionech s největším nedostatkem odborníků.
Důležité je také efektivnější financování zdravotní péče. Zhruba polovina prostředků z veřejného zdravotního pojištění směřuje do akutní nemocniční péče, zatímco podpora ambulantního sektoru by mohla zlepšit dostupnost a snížit celkové náklady na zdravotní péči. „Co lze řešit ambulantně, má být i tak řešeno. V nemocnici by měl pacient trávit jen nezbytné množství času. Je to pro něj příjemnější a pro systém levnější,“ dodává Jojko.
SAS tak pokračuje ve své snaze zlepšit podmínky pro pacienty a posílit systém, který by umožnil rychlejší a dostupnější přístup k odborné léčbě napříč Českou republikou.
Zdroj: zdroj: průzkum Sdružení ambulantních specialistů, ČTK
