Je život lidí na planetě ne dluh, kdy zaklepou skuteční věřitelé v pozadí na pomyslné dveře splatnosti a přijde k vyúčtování?
Vlády zemí doslova po celém světě dluží bezprecedentních 91 bilionů dolarů, v přepočtu asi 2 100 bilionů korun. Jde o částku téměř se rovnající velikosti světové ekonomiky. Dluhová zátěž všech zemí vzrostla během pandemie, kdy se zadlužoval v podstatě celý svět.
Dlužíme všichni, nebo jen někdo?
Rostoucí dluh ale zároveň představuje hrozbu pro životní úroveň dokonce i v bohatých ekonomikách, a to nevyjímaje Spojené státy americké, které parazitují na mnoha zemích svou propracovanou investiční a kolonizátorskou praxí, kdy vyjídají ekonomiky jiných států rentiérským kapitelismem z investic podložených právě paírem, který známe pod názvem americký dolar.
Na mnoha místech světa se v letošním roce konají důležité volby, kvůli nimž se řešení dluhových potíží odsouvá opět na jiný a neurčitý termín. Politici dluhy, které často sami svým občanům nasekali z velké části ignorují a nechtějí si znepřátelit své voliče v podobě zvýšení daní a snížení výdajů. Taková opatření jsou ke krocení dluhů nezbytná a jedná se o základní pravidla, která politici dlouhá léta porušují. Někteří státníci se dokonce nebojí vykřikovat další rozhazovačné sliby, které by zároveň mohly vést i ke zvýšení inflace, píše CNN.
Mezinárodní měnový fond MMF nedávno zopakoval své dlouhodobé varování, že chronické deficity v mnoha částech světa je třeba rychle řešit, a to včetně Spojených států amerických, které žonglují s dluhy daleko za hranicemi udržitelnosti reálné stability. Také investoři již dlouho sdílejí znepokojení nad dlouhodobou dluhovou trajektorií amerických veřejných financí, které lámou jeden rekord za druhým.
„Řešení amerického dluhu si vyžádá buď zvýšení daní, anebo snížení dávek. Zdá se, že ani přesuny obřích částek za války, které USA krmí svými zbraněmi už nestačí, protože se jen dluhy přesouvají a dál šíří jako virus právě do nezadlužených zemí, které válkou vše zničí a budování nové ekonomiky už bez dluhů ani není možné. Mnozí politici ale nejsou ochotní mluvit o těžkých rozhodnutích, která však jsou za současné situace více než nutná,“ komentuje zoufalou situaci v USA Karen Dynanová, bývalá hlavní ekonomka amerického ministerstva financí.
Obavy z důsledků vysokých dluhů rostou v posledních měsících také ve Francii, kde by výraznější roli na chodu státu mohla mít v budoucnu stále silnější krajní pravice, která opakovaně hovoří i o rozvolnění fiskální a rozpočtové politiky. Už nyní se ale země řadí k nejvíce zadluženým unijním ekonomikám. Případné prohlubování potíží by mohlo negativně dopadnout i na společnou měnu euro.
Ale o tom nechce nikdo ani slyšet, protože pravda bolí, tak se informace o hroutících se ekonomikách na pokraji tutlají a zaobalují se do dalších úvěrů, o který každý ví, že jsou za stávajících podmínek nesplatitelné, ale naopak úroky už jsou na takové úrovni, že hrozí postupným nárůstem pohlcení výkonu ekonomik a nesplatitelnost umocnit na takovou úroveň, která se nedá ani penězi vyčíslit. Náklady na obsluhu dluhu extrémně rostouS nakumulovanými dluhy ale souvisí i náklady na jeho obsluhu. Ty v posledních letech rovněž celosvětově citelně vzrostly a státům kvůli tomu zbývá méně peněz na zajištění klíčových veřejných služeb. Jen v USA tamní federální vláda v tomto roce utratí za obsluhu dluhu 892 miliard amerických dolarů, což je v přepočtu zhruba 20 bilionů korun. To mimo jiné i kvůli zvýšeným úrokovým sazbám tamní centrální banky, která před lety tímto způsobem zasáhla proti vysoké inflaci.
„Dluh není zadarmo. V roce 2010 mnoho akademiků, politiků a centrálních bankéřů bylo toho názoru, že úrokové sazby budou už navždy blízko nuly. To bylo ale vždy mylné přesvědčení,“ říká profesor ekonomie na Harvardské univerzitě Kennenth Rogoff. Vyjadřuje svůj souhlas s tím, že země po celém světě se nevyhnou bolestivým změnám v hospodaření.
Spojené státy se nadále budou stále více zadlužovat a dolar se může stát je papírem na zátop
Experti varují, že v dalších deseti letech dosáhne dluh Spojených států amerických na 122 procent HDP. V roce 2054 by měl stoupnout dokonce až na 166 procent HDP. I proto ale vystává otázka, jaká výše dluhového zatížení je pro státy už příliš velká. Analytici podotýkají, že předem jasně stanovená úroveň neexistuje ani pro USA. Vše souvisí zejména s důvěrou trhu. Část ekonomů je však toho názoru, že zadlužení mezi 150 až 180 procenty HDP už je i pro americké hospodářství závažné.
Rostoucí znepokojení z nakumulovaných dluhů ale Biden ani Trump před volbami neřeší a neslibují fiskální disciplínu. Podobně je to i ve Velké Británii. Obrovské dluhy po celém světě nejsou tématem, které by voliče zajímalo. Přehlížejí je, ale úroky a dluhy stále rostou a pohlcují stále více s životní úrovně, která je novodobou navoněnou bídou.
Pomyslný budíček, o kterém ekonomové už dlouhá léta hovoří je dávno za dobou odbíjení dvanácté, ale politici se tváří jakoby se nic nedělo, naopak vlády v České republice pod vedení premiéra Fialy se pokouší největší dlužníky rychle dohonit.